Tyto způsoby porušují povrch stříbra, ale i tak se stále používají především ve výkupnách a vetešnictvích. První destruktivní metodou testování stříbra je rýpanec. Pomocí pilníku zabrousíme hranu stříbrného předmětu. Pokud by byl předmět pouze postříbřen, pravděpodobně bychom narazili na opticky jiný kov.
Testování stříbra kyselinou
Pravost stříbra lze ověřit chemicky kyselinou, která se stříbrem specificky reaguje. Jedná se o roztok dichromanu draselného s kyselinou sírovou. Tento roztok při styku se stříbrem mění svou barvu do ruda. Čím větší je ryzost stříbra, tím je jasněji vidět změna barvy roztoku.
Někdy může být povrchu slitku nebo mince skutečně stříbrný. Galvanickým pokovováním je možné na jiný materiál dostat tenkou vrstvu stříbra. V tomto případě by bylo samotné testování stříbra kyselinou k ničemu, protože by potvrdila přítomnost stříbra. Je tedy lepší kyselinu kombinovat s obroušením povrchu. V porušené hraně pak může kyselina reagovat méně, což by znamenalo nižší nebo žádnou přítomnost stříbra. Samotná testování stříbra kyselinou po sobě zanechá jen menší flek, který je možné relativně dobře vyčistit. Obroušení nebo vryp se již tak snadno nespraví. Existují i způsoby testování stříbra, které povrch stříbra neporuší. Především u sběratelských mincí je třeba dbát na dobrý a původní stav mince. Porušení povrchu testováním může snížit cenu stříbrné mince.